9.10.2014
Zatímco dnes jsem díky zdravotní indispozici tréninku moc nedala (jakože vůbec nic k tomu aktivnímu - pasivně jsem se slušně nabila spánkem), shledla jsem interview s bezpochyby zajímavou osobností jménem Ido Portal.
Now, I knew about him for some time already, ale teprve v posledních dvou dnech jsem začala hrabat hloubš, než jen, že jsem koukla na jeho fb stránky a zběžně checkla webovky.
Poslední dobou jsem si u sebe začala všímat, že mi nejde spojit pohyby, že mám vše rozfázované. Co víc, po shlednutí již předtím zmíněného intervia se ona rozkouskovanost mých pohybů při zpětném přemítání snad ztrojnásobila (což je dost, vzhledem k tomu, že už předtím jsem se viděla hýbat spíš jako robot než jakkoli souvisle).
Našlo by se nespočet věcí, které byly zmíněné v onom rozhovoru a které mě zasáhly, pomohly mi podívat se na věci z nového nebo ještě hlubšího úhlu. V mnoha z nich jsem se s Idem názorově shodla a zatímco mé dogma se od jeho liší, nejsou to vzdálení příbuzní. :)
Ať už mě Idův pohled na pohyb oslovil z tohoto důvodu nebo jiného, faktem je, že mi po sledování téměř dvouhodinové konverzace v London real přirostl pohyb sám o sobě k srdci až zarážejícně silně.
Nejen v průběhu rozhovoru, ale také i hodiny po něm, se mi v hlavě neustále průběžně promítalo, co řekl jednou Bruce Lee, a co mi v hlavě zůstalo jako něco neskutečně...hlubokého:
"Be formless. Shapeless. Like water." Samozřejmě to pokračuje i dál, ale ta nejdůležitější část pro mě, od té doby, co jsem to slyšela prvně bylo: "Now water can flow or it can crash."
Proč to teď zmiňuji? Když jsem si sesbírala všechny postřehy ze "seznámení se" s Idem, zjistila jsem, že aniž bych to tušila, už dlouho mi šlo o to, abych se dostala do stádia, kdy bych byla "flowing water" - co se pohybu týče.
Samozřejmě stojím o sílu. O tom taky je moje dogma - síla lidského těla, co všechno díky ní naše tělo dokáže překonat, dosáhnout. Ale zároveň s tím jsem si uvědomila, jak je pohyb - návaznost mezi jedním a druhým - pro mě důležitý. Zatímco stojím o to naučit se handstand a tigerband (záležitosti bezpochyby vyžadující sílu) atd. ...samotný fakt, že mě přitahují záležitosti, kde se na sebe pohyby navzájem váží (capoeira, breakdance, ...) o něčem vypovídá. I krav magu si představuji jako něco, co má při souboji "flow", člověk se musí přizpůsobit aktuální situaci, využít ji, pohyb má plynule téct, stáčet se mezi nastraženými kameny...
To, že moje vlastní "performance" vypadá aktuálně spíš jako komix než cokoli plynule jdoucího je sice fakt, ale zdaleka to u toho nemusí skončit. :) Samozřejmě, všechno pro mě nekončí u krav magy. Nicméně mi tento styl obranného i ofenzivního pohybu stylově velice vyhovuje a ráda bych ho rozšířila - či upravila - pro sebe tak, aby byl pro mě o to víc "na míru".
Ido mi také přinesl odlehčený pohled na stravu, na který věčně zapomínám. Neříkám, že teď půjdu do Mekáče, dám si hamburgera a budu si říkat jakej jsem king a že to mému tělu ve vývoji neuškodí. Spíš neustále zapomínám na to, že si musím najít svoji vlastní cestu, - i ve stravě - najít si, co mi - mému tělu - vyhovuje. V tomhle ohledu bych při hledání odpovědi měla asi víc upustit otěže, mám pocit, že jsem je až moc - a zbytečně - utáhla. Neuvěřitelný, jak snadno se člověk může stát co chvílemi až "narrowminded".
Já mám rozhodně za co Idovi poděkovat už teď. Třeba i vám tento článek - a tím pádem potažmo i seznámení se s Idem - něco přinese. :)